Svět jako iluze
Jako člověk, který se duchovní cestě věnuje přes dvacet pět let, jsem se setkal s mnoha duchovními naukami a jejich interpretacemi reality. Některé hovoří o světě jako o iluzi, virtuální realitě, matrixu či dokonce o božím snu.
Buddhismus a hinduismus například tvrdí, že, že svět je pouhou projekcí ega, které je iluzí a ve skutečnosti neexistuje. Některé nauky New Age tvrdí, že jsme prapůvodně nekonečným božským vědomím, které je ze své touhy vtaženo do světa, kde se jakoby zasekne, zatuhne, stane se z něho omezené ego, které samo sebe stále více omezuje, zamotává se do reality, kterou si vytváří a tím trpí.
Během mé šamanské fáze jsem často četl tripreporty lidí užívajících psychedelika, kteří popisovali svět jako simulaci, matrix, kde realita je pouze zdání. Tato myšlenka se objevuje i u Carlose Castanedy a jeho učení dona Juana, kde se pravý hledající musí nejprve odpoutat od konvenční představy o pevné a neměnné realitě.
Sám jsem jednu dobu experimentoval se psychedeliky a současně se věnoval mystice a hloubkové meditaci a čím dále jsem viděl vnitřním zrakem, že všechny ty názory o matrixu, virtuální realitě a iluzi nejsou výplody fantazie, ale realitou, kterou může člověk za určitých okolností přímo vidět.
Dnes už není neobvyklé, že se podobné názory objevují i ve vědecké sféře. Myšlenka, že žijeme v simulaci, či virtuální realitě se seriózně diskutuje mezi uznávanými fyziky i filozofy. Některé vědecké experimenty tuto tezi podporují a myslím, že jednou přijde doba, kdy to budeme chápat jako prokázaný fakt, podobně jako třeba evoluci.
Křesťanství a virtualita světa
Když jsem se stal křesťanem, hledal jsem způsob, jak toto poznání propojit s křesťanskou vírou. Dost mě to trápilo a hodně jsem nad tím přemýšlel, až mě napadlo, že pokud je svět stvořen respektive tvořen Bohem, musí být virtuální, či iluzorní naprosto automaticky.
Reálné je totiž jen to, co existuje samo o sobě. To je pouze Bůh. Cokoliv stvořené musí být nutně na nižší úrovni reality, a tedy z pohledu Boha virtuální. Jestliže je člověk stvořený, musí být nutně jeho svět i on sám nutně virtuální.
Navíc člověk může také sám vytvářet další virtuální reality, jako například počítačové hry, různé simulace a podobně. Člověk tak není jen stvoření ale současně také tvůrce dalších virtuálních realit.
Podobně jak je svět například Pacmana virtuální vzhledem k člověku, tak je lidský svět virtuální vzhledem k Bohu.
Odmítnutí virtuálního světa?
Uvědomění si světa jako virtuální iluze některé lidi vedlo k myšlence, že iluze je třeba se zbavit. Zejména se tento fenomén objevuje ve východních naukách, jako je buddhismus nebo hinduismus, ale pronikl částečně také do New age. Můžeme ho pozorovat u některých esoteriků, kteří usilují o „rozplynutí“ se v božském vědomí s tím, že se tak vyhnout utrpení a iluzornosti reality.
Taková myšlenka je ale ve své podstatě chybná a představuje klasický projev spirituálního bypassingu.
Pro křesťanské pojetí je takový přístup neznámý. Kristus sám se do tohoto světa narodil, aby lidstvo spasil a nikdy jej neodmítal jako iluzi, od níž je nutné utéct. Naopak říká: „Chce-li kdo jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mne.“ (Mk 8:34) Tedy ne uniknout, ale přijmout realitu se všemi jejími těžkostmi, bez ohledu na míru její virtuality.
Virtualita není špatná a nijak svět nesnižuje. Je to podobné, jako třeba s divadlem nebo s počítačovými hrami. Lidé vytvářejí a hrají počítačové hry, nebo chodí do divadla a vůbec jim nevadí, že ani jedno není nejzazší realitou, ale realitu virtuální.
Herci nejsou postavami, které hrají, je to pouze “jako”, tedy z jistého pohledu “virtuální realita”, ale to neubírá na jejím smyslu.
Tři Přístupy k virtualitě světa
Ve své podstatě je možné přistupovat k virtualitě a iluzornosti světa třemi způsoby.
Absolutní Identifikace s Egem
Lidé na této úrovni si nejsou naprosto vědomi virtuality světa a věří, že materiální realita je jediná a nejzazší skutečnost. Většinou věří, že svět existuje sám o sobě a že jejich ego existuje samo o sobě. Sem patří i mnozí křesťané, kteří teoreticky přijímají myšlenku stvoření světa Bohem, ale prakticky se chovají jako materialisté. Jsou jako lidé v divadle, kteří nejsou schopní rozpoznat, že divadelní kulisy nejsou nejzazší realita.
Radikální Odmítání Světa
To této kategorie patří lidé, kteří si na jednu stranu uvědomují iluzornost světa, což svědčí o určité duchovní pokročilosti, ovšem současně se světa snaží zbavit. Takových lidí není mnoho, protože málokdo dospěl na takovouto duchovní úroveň, aby si virtualitu světa uvědomoval a současně měl plné odhodlání ji překročit. Jedná se o postoj člověka, který žije v divadle, které kritizuje za to, že příběhy a kulisy v něm nejsou skutečnou a nejzazší realitou a proto se snaží z divadla za každou cenu odejít a jeho hry odmítá.
Vyvážený Přístup
Třetí přístup je nejpokročilejší a duchovně nejvyzrálejší. Je syntézou obou extrémů, které v sobě latentně obsahuje. Člověk na této úrovni duchovního prozření si zcela uvědomuje virtualitu světa, ale nepovažuje ji za nic špatného. Přijímá svět, akceptuje jeho těžkosti a výzvy i když si plně uvědomuje jeho virtuální charakter.
Závěr
Ano, žijeme ve virtuálním světě. Ale tento svět je stvořen Bohem, a proto má hluboký smysl. Plné pochopení virtuality světa není důvodem k jeho odmítnutí, ale naopak k jeho plnému přijetí. Nejde o to utéct před životem a jeho virtualitou, ale naučit se žít v souladu s Božím záměrem. Stejně jako ani divadelní představení neukazuje reálný ale virtuální svět a přesto má smysl, tak i náš svět má nekonečně hluboký smysl i přesto, že je z jistého pohledu pouze jakousi hrou, či virtuální realitou. Jinak to totiž ani být nemůže.
