“Mít názor” neznamená “myslet”
V tomto jsou na tom všichni podobně, ale je rozdíl, zda si někdo uvědomuje, že jde pouze o modely, se kterými je možné pracovat, nebo o danou, neměnnou věc, nad kterou se prostě nepřemýšlí.
Názory bezděčné a vědomé
Rozdíl mezi bezděčným a vědomým názorem je v tom, zda jej člověk podrobuje vědomé analýze a přijímá případné korekce, nebo jej chápe jako danou věc, jako jakýsi axiom, nad kterým se nepřemýšlí.
Bezděční lidé zastávají své názory bezděčně. Přebírají je zcela nevědomě. Život a jednání takových lidí je zcela podrobeno iracionalitě a doprovodným obtížím, které podobné jednání nutně následují.
Ve stavu bezděčnosti se nachází většina lidí. Většinou je snadné je rozpoznat na základě toho, že jejich reakce jsou čistě emotivní, iracionální, neuvědomělé a postrádají jakoukoliv reflexi. Na věcné argumenty nereagují, nebo pouze nelogicky a iracionálně. Někdy může jít o reakci na emoční zranění a následný blok, jindy ale jde o elementární neschopnost téměř jakékoliv mentální aktivity.
Myšlení a Paretovo pravidlo
Z Paretova pravidla plyne, že většina inteligence, uvědomění a schopnosti kritického a logického myšlení je koncentrována u menšiny lidí. A naopak, většina lidí dohromady má k dispozici jenom menší část inteligence a vnitřního uvědomění.
Schopnost nezávislého, kritického myšlení je známkou vysoké inteligence a je spíše výsadou malé skupiny lidí, zatímco na široké masy většinou zbývá pouze vyjadřování stereotypních a nevědomě přebíraných názorů a modelů, bez jakékoliv reflexe.
Závěr
Většina lidí si myslí, že zastávání názorů je totéž, co myšlení. Není to ale tak. Bezděčné zastávání a vyjadřování názorů není myšlení. Myšlení je kritické zkoumání názorů, postojů a modelů, zejména těch vlastních a jejich následná reflexe. To je schopnost, která je známkou vysoké inteligence a která je vyhrazena pouze nemnohým jedincům. Širokým masám je podobná aktivita zatím většinou běžně nepřístupná, neznámá a nepochopitelná.
